Můj příběh & moje motivace

Byla jsem malou holčičkou, často velmi nemocnou a vyděšenou, která se probouzela v noci s touhou po lásce a bezpečí, ale ne vždy je nalezla. Moje máma trpěla vážnými zdravotními i psychickými problémy, které se po mém narození ještě zhoršovaly, což jsem jako holčička vnímala tak, že je to moje vina, že jsem ji nějak v tom bříšku při těhotenství „vysála“ a tím rapidně zhoršila její celkové zdraví. Vždyť celá rodina a všichni okolo mi říkali, že její stav se mnohonásobně zhoršil poté, co jsem se narodila…

Za pár let mě i starší sestru s tátou máma nakonec opustila, a to byla rána, kterou jsem cítila až do morku kostí a která ve mně rozhořela ten největší hněv, strach, pocity viny i hluboké beznaděje. Jestli někdo tady má být pro své děti, milovat je a starat se o ně, tak přece máma a ne táta! Od té doby už nic nebylo jako dřív… Snažila jsem se s touto situací mnoho let vyrovnat sama, později i za pomoci řady odborníků (lékařů, psychologů a dalších lidí), u kterých jsem hledala pomoc a podporu, jak se traumat a velmi destruktivních emocí zbavit. Všichni mě pochválili, že jsem chytrá a uvědomělá slečna, ale že to jsou věci na celý život a že to prostě trvá dlouho… Jenže s tím jsem se nemohla smířit, protože jsem nějak intuitivně věděla, že já si svou cestu z toho ven najdu!

Jednoho dne, když jsem již studovala prezenčně na univerzitě, a přitom chodila do práce, jsem si našla lékařku tradiční čínské medicíny a terapeutku Lenku Komárkovou, která měla praxi u nás v Hradci Králové. Řešila jsem u ní problémy s velmi bolestivou menstruací, protože jsem jen kvůli tomu nechtěla brát hormonální antikoncepci a ani léky na bolest… V té době jsem se s mámou již nebavila a neviděla se pár let.

A když jsem ji občas „náhodou“ zahlédla jít po ulici, raději jsem přešla na druhou stranu anebo se otočila a utíkala na druhou stranu, jak jsem se jí bála a nechtěla ji ani vidět, natož pozdravit anebo se s ní bavit! Poprvé v životě se mě ptala na spoustu věcí, včetně školy, práce, stresu, jídla, pití, vztahů s rodinou a přítelem. Její přístup mě nadchnul a věděla jsem, že tady jsem správně! Po mém vyprávění a její diagnostice mi kromě doporučení na cvičení, stravu, stres a bylinky mimochodem oznámila, že „by to chtělo něco udělat s tou mámou“. Ihned jsem jí odpověděla, že s tím se snažím udělat něco už roky, ale nikdo mi neřekl jak.

Lenka mi jako řešení nabídla terapii metodou RUŠ, která s tím pomůže a budu si moci zpracovat traumata a emoce s nimi spojené. To znělo jako zázrak! V tu chvíli jsem nečekala ani sekundu a objednala se na první možný termín. Toho dne jsem se nemohla dočkat a těšila jsem se, že konečně budu moci volně dýchat… Tato první terapie byla zlomová, tolik emocí a slz, ale i velkých uvědomění a aha momentů, které mi otevřely oči, jsem za 4 hodiny fakt nečekala…

A ten pocit po terapii byl k nezaplacení. Cítila jsem se lehká, z mého srdce, hlavy i těla bylo odvaleno spousty bolestných emocí, traumat a přesvědčení. Ten pocit štěstí, klidu a bezpečí byl nádherný! Celý svět i můj život byl za pár hodin překrásný a sluncem zalitý. V životě bych tomu neuvěřila, dokud jsem to nezažila! Věci, které jsem si zpracovávala z minulosti s mámou, navíc a o pár dní později začaly nést ovoce i v zcela odlišných vztazích, oblastech života a zdraví. Například jsem se přestala hádat se svým přítelem Adamem… Po týdnu se mě zeptal, kde jsem byla, že jsem „nějaká jiná a hodnější“. Řekla jsem, že jsem si byla něco řešit s mámou u terapeutky a on mi řekl, že už na něj nejsem taková nepříjemná a za celý týden jsme se ani jednou nepohádali, což se předtím nestalo… Asi za týden se také sám objednal na sezení. Ale to je zase jiný příběh!